Používat 3D tisk k výrobě malosériových nebo experimentálních plastových součástí se stalo zcela běžným. To se však většinou omezuje na méně kvalitní plasty nebo zkušební díly, které se později při přechodu do výroby budou vyrábět vstřikováním. Součásti z technických polymerů, jako je PEEK, se obecně vyrábějí pouze vstřikováním – navzdory vysokým nákladům na nástroje a nepružnosti procesu požadavky na hustotu a krystalinitu vždy vyžadovaly použití „tradičnějších“ metod. Přes jejich náskok však naše technologie rychle dohání!
Tisk plných struktur
Jedním z hlavních témat ve světě 3D tisku je mezivrstvové spojení. Pokud jednotlivé vrstvy výtisku nejsou řádně spojeny, výsledný výrobek zdaleka není tak pevný, jak by měl být. Ve skutečnosti, i když je mezivrstvové spojení považováno za dobré, je 3D výtisk obvykle méně odolný vůči tahu kolmo k vrstvám než ve směru rovnoběžném s vrstvami, jednoduše proto, že předchozí vrstva před nanesením nového materiálu příliš vychladla. To je jeden z důvodů, proč vstřikování dosahuje mnohem konzistentnějších výsledků – mezi vrstvami neexistuje žádné rozhraní, takže v hotovém dílu vzniká homogenní materiál. To platí pro „základní“ polymery, jako je PLA nebo ABS, ale ještě více pro složitější materiály, jako je PEEK.
To byl jeden z prvních problémů, které jsme označili za klíčové pro úspěšný tisk technických polymerů, jako je PEEK. Díky naší technologii, pro kterou bylo podáno patentové řízení, se nám nyní podařilo tento problém s našimi novými tiskárnami překonat. Při lomové zkoušce se tento díl neoddělil podél vrstev, ale porušil se podobně jako vstřikovaný díl z PEEK!
Obr. č. 1 – Tento lomový průřez nevykazuje žádné oddělení mezi vrstvami.
Vytváření krystalických struktur
Většina materiálů používaných ve 3D tisku je amorfní, což usnadňuje práci s nimi, avšak v drsném prostředí mají řadu nevýhod. Tato skupina materiálů s rostoucí teplotou postupně měkne a stává se poddajnější, než se zcela roztaví, a obecně má nízkou odolnost vůči chemikáliím a namáhání. Některé materiály však mohou za správných podmínek vytvářet krystalické struktury, díky čemuž jsou pro drsné prostředí mnohem vhodnější. Pokud má materiál vysoký podíl krystalinity, je stabilnější až do svého skutečného bodu tání, a odolá tak chemikáliím i vyššímu namáhání.
Pokud je ve výsledku vyžadována krystalická struktura, 3D tisk obvykle nepřichází v úvahu. Krystalizace materiálu obvykle vyžaduje velmi pomalé ochlazování, což je snadné, když je materiál uzavřen v kovové formě – pokud však volně stojí v tiskárně, je to mnohem obtížnější. Díky technologii tepelného záření společnosti Orion, pro kterou bylo podáno patentové řízení, je náš tiskový proces lepší při vytváření krystalických výtisků z PEEK, a to i přes hranice vrstev. Při zkouškách prováděných s některými našimi klienty dosáhly díly z PEEK vytištěné společností Orion dokonce vyšší krystalinity než vstřikované díly!
Obr. č. 2 – Uspořádání molekul v amorfních a krystalických polymerech
Nejen PEEK
Výhodou našich technik je, že se neomezují pouze na PEEK. Sklon k výrazné deformaci (kroucení) během chladnutí je známým problémem i u jiných materiálů, jako je ABS. Je způsoben vysokou mírou smrštění při chladnutí, kdy části s různou tloušťkou chladnou nerovnoměrnou rychlostí. To vede k vnitřnímu pnutí a kroucení. Kvůli deformaci často nemají dosedací plochy, kde se setkávají jednotlivé součásti výrobku, přesně požadovaný tvar, což vede k méně kvalitnímu nebo dokonce vadnému konečnému výrobku.
Jedním z cílů naší technologie je zabránit příliš rychlému chladnutí dílů. Uplatnili jsme to také u dílů z ABS pro jednoho z našich zákazníků. Normálně by tyto díly musel dodatečně upravovat, aby horní plocha z plexiskla vytvořila s tištěným dílem vzduchotěsné utěsnění; s našimi tiskárnami tato potřeba odpadla, protože díl vyjde přesně podle záměru.
Obr. č. 3 – Tištěný díl vytváří s deskou z plexiskla vzduchotěsné utěsnění.